Bohatneme a
je to fajn, koupit si za pár korun něco nové, vyrobené kdesi v tramtárii
udřenou žluťáckou dělnicí. Fajn je taky mít možnost si vybrat a snad se pokusit i lišit ( paradoxně
dnes vypadá stále více lidí stejně ). Úmyslně snížená životnost výrobku ( ne na
úkor kvality , ale pomocí trendů ) nutí zákazníky papat další a další předhozenou
stravu ( rozuměj výrobky ) . Líbí se nám to, spokojeně chrochtáme a
konzumujeme. Nedávno jsem zahlédl docela pěknou slečnu, kterak si šla zkoušet
do kabinky odhadem deset ( prostě moc) kusů oblečení. Nemohla si vybrat, její
svět se zkoncentroval na pár kůsu látky na plastových věšácích. Zamyslel jsem
se „Sakra na co potřebuje tolik oblečení, někdo si s tím dal šílenou práci
za hodně mizerný peníz.“ Proč to vůbec potřebuje? Proč toho vůbec potřebujeme
tolik? A jsou pro nás některé věci skutečně nezbytné? Umíme si sami sebe vážit
více, než jen toho, abychom druhým ukazovali, kolik dokážeme spotřebovat?
je to fajn, koupit si za pár korun něco nové, vyrobené kdesi v tramtárii
udřenou žluťáckou dělnicí. Fajn je taky mít možnost si vybrat a snad se pokusit i lišit ( paradoxně
dnes vypadá stále více lidí stejně ). Úmyslně snížená životnost výrobku ( ne na
úkor kvality , ale pomocí trendů ) nutí zákazníky papat další a další předhozenou
stravu ( rozuměj výrobky ) . Líbí se nám to, spokojeně chrochtáme a
konzumujeme. Nedávno jsem zahlédl docela pěknou slečnu, kterak si šla zkoušet
do kabinky odhadem deset ( prostě moc) kusů oblečení. Nemohla si vybrat, její
svět se zkoncentroval na pár kůsu látky na plastových věšácích. Zamyslel jsem
se „Sakra na co potřebuje tolik oblečení, někdo si s tím dal šílenou práci
za hodně mizerný peníz.“ Proč to vůbec potřebuje? Proč toho vůbec potřebujeme
tolik? A jsou pro nás některé věci skutečně nezbytné? Umíme si sami sebe vážit
více, než jen toho, abychom druhým ukazovali, kolik dokážeme spotřebovat?
V drtivé většině lidských oborů se plýtvá ve jménu uspokojení spotřeby. Chováme se jako rozmazlení smradi, necháváme
si dovážet „levné“ potraviny ze zemí vzdálených mnoho kilometrů od nás, za
ohromných energetických nároků. Abychom mohli papat v zimě trochu ovoce či
zeleniny, přijede z Izraele lodička s rajčátky nebo hroznové víno
letadýlkem z Jižní afriky. Poté pokračují hromady kamionů z Rotterdamu,
spotřebovávající ( vytvářející poptávku po palivu ) hromadu paliva po dálnicích
až k nám domů. O plynulost dodávky pečuje nákladná síť nepotřebných dálnic hyzdící krajinu.
Takže ono rajčátko než dorazí na náš stůl, si „cucne“ docela dost energie. Jenom
proto, že nenažrané prasátko nechce o pár korun dražší zboží vypěstované/vyrobené
třeba mnohem blíže. Paradoxně nižší cena znamená vyšší zisk … a v konečném
důsledku větší chudobu někde jinde.
si dovážet „levné“ potraviny ze zemí vzdálených mnoho kilometrů od nás, za
ohromných energetických nároků. Abychom mohli papat v zimě trochu ovoce či
zeleniny, přijede z Izraele lodička s rajčátky nebo hroznové víno
letadýlkem z Jižní afriky. Poté pokračují hromady kamionů z Rotterdamu,
spotřebovávající ( vytvářející poptávku po palivu ) hromadu paliva po dálnicích
až k nám domů. O plynulost dodávky pečuje nákladná síť nepotřebných dálnic hyzdící krajinu.
Takže ono rajčátko než dorazí na náš stůl, si „cucne“ docela dost energie. Jenom
proto, že nenažrané prasátko nechce o pár korun dražší zboží vypěstované/vyrobené
třeba mnohem blíže. Paradoxně nižší cena znamená vyšší zisk … a v konečném
důsledku větší chudobu někde jinde.
Slyšel jsem docela zvrácený názor jednoho konzuma, že jsme ve srovnání
s Němci chudáci, že „oni si toho koupí více.“ Opět jsem se zamyslel „Sakra
co ti ještě chybí k úplné saturaci tvých
primitivních potřeb. Auto máš s Tuzexu,
hromadu pěnez…“ Skromnost nahradila nenasytnost po nepotřebných, nedůležitých
věcech. Primitiv se nezamyslí a neuvědomí si, že může být spokojen, že mu
neprší na hlavu, má doma teplo, zdravotní péči, má co žrát i s tím
luxusem, že si může vybrat, co sní na rozdíl od asi tří miliard lidí, kteří to
štěstí nemají. Neuvědomí si kolik energie( stromů pokácet, uhlí spálit ) stojí
ohřátí jednoho litru vody na horký čajíček nebo každodenní kávičku v práci( teoreticky
ohřátí z 20°C na 100°C 1litru vody tj.334,960kJ = 80Kcal při 100%
účinnosti, tzn. reálně je třeba mnohem více propálit na výrobu elektrické energie
).
s Němci chudáci, že „oni si toho koupí více.“ Opět jsem se zamyslel „Sakra
co ti ještě chybí k úplné saturaci tvých
primitivních potřeb. Auto máš s Tuzexu,
hromadu pěnez…“ Skromnost nahradila nenasytnost po nepotřebných, nedůležitých
věcech. Primitiv se nezamyslí a neuvědomí si, že může být spokojen, že mu
neprší na hlavu, má doma teplo, zdravotní péči, má co žrát i s tím
luxusem, že si může vybrat, co sní na rozdíl od asi tří miliard lidí, kteří to
štěstí nemají. Neuvědomí si kolik energie( stromů pokácet, uhlí spálit ) stojí
ohřátí jednoho litru vody na horký čajíček nebo každodenní kávičku v práci( teoreticky
ohřátí z 20°C na 100°C 1litru vody tj.334,960kJ = 80Kcal při 100%
účinnosti, tzn. reálně je třeba mnohem více propálit na výrobu elektrické energie
).
Hold si neuvědomujeme,
že svojí uměle vyvolanou spotřebou způsobujeme chudobu jinde. Stejně, jako
nelze do nekonečna těžit ropu tak nelze donekonečna vysávat jiné, protože ve výsledku jim už nebude co sosnout a zchudneme taky. Volná ruka
trhu se mění v nenasytnou vše shrabující pařátu. Silná nadnárodní světová
lobby nemá žádnou regulaci ( tohle slovo liberálové opravdu nemají
v oblibě ). Privatizace, zkupování podniků většími podniky a ještě většími
podniky ve finále vytvoří ( odliv zisku ) několik pěnězovodů, hodnotovodů nenávratně odsávající hodnoty z mnoha
končin světa a putující do pár vyvolených zemí, kde se proinvestují( např. při stavbě dálnice )místo investování do
rozvoje v původních zemích, kde byly hodnoty odebrány. Není tomu tak? Proč
je tedy Afrika stále chudá? Kde mizí její hodnoty? Vše na co si můžeme sáhnout,
je pomíjivé.
Společnost je bohužel nastavena na okamžitou
spotřebu, okamžitý zisk, žijeme přítomností, budoucnost nás nezajímá.
Neinvestujeme do vzdělání, osvěty, vědy, ekologie, regulace dovozu, investujeme
pouze do vzrůstající spotřeby. Žijeme v hnusném prostředí kde zbytečná spotřeba
ničí naše zdraví ( kamiony, prach, hluk, karcinogeny, stres, smog … zkrátka
bordel z„efektivní“ výroby ) a v konečném stádiu zvyšuje náklady na zdravotní
péči a plení nenahraditelné hodnoty. To vše je elegantně kumulováno pod budovatelským
sloganem trvale udržitelný rozvoj (
čti zisk ) v rámci té „zeměkoulizace“.
Je možno někde vytěžit a dovézt zdraví? A kolik to stojí? Jaké hodnoty vytváří
manažeři, právníci, politici…? Čím reálně, hmatatelně přispějí k rozvoji
společnosti? Opravdové hodnoty tvoří a přetvářejí jen ti chudší. Možná právě
proto, jich je na světě tolik.
spotřebu, okamžitý zisk, žijeme přítomností, budoucnost nás nezajímá.
Neinvestujeme do vzdělání, osvěty, vědy, ekologie, regulace dovozu, investujeme
pouze do vzrůstající spotřeby. Žijeme v hnusném prostředí kde zbytečná spotřeba
ničí naše zdraví ( kamiony, prach, hluk, karcinogeny, stres, smog … zkrátka
bordel z„efektivní“ výroby ) a v konečném stádiu zvyšuje náklady na zdravotní
péči a plení nenahraditelné hodnoty. To vše je elegantně kumulováno pod budovatelským
sloganem trvale udržitelný rozvoj (
čti zisk ) v rámci té „zeměkoulizace“.
Je možno někde vytěžit a dovézt zdraví? A kolik to stojí? Jaké hodnoty vytváří
manažeři, právníci, politici…? Čím reálně, hmatatelně přispějí k rozvoji
společnosti? Opravdové hodnoty tvoří a přetvářejí jen ti chudší. Možná právě
proto, jich je na světě tolik.
Co zbyde pro budoucí generace, až se budou ptát, co jsme pro ně udělali do
budoucna? Možná jim vyrobíme pěkné vzpomínky na dětství z kvanta
plastových hraček. Snad si někdy uvědomíte, že často plýtvat vůbec není potřeba
a vštěpíte to svým dětem a svoji trochou bezvýznamně přispějete k dobru na
zemi. Takže až někdy budete chtít utratit peníze za nějakou kravinu, zkuste se
zamyslet, jestli to opravdu potřebujete. Možná potom budete bohatější a
pojedete třeba na hezkou konzumní dovolenou do nějaké chudé asijské země, ze
které pochází vaše oblečení.
budoucna? Možná jim vyrobíme pěkné vzpomínky na dětství z kvanta
plastových hraček. Snad si někdy uvědomíte, že často plýtvat vůbec není potřeba
a vštěpíte to svým dětem a svoji trochou bezvýznamně přispějete k dobru na
zemi. Takže až někdy budete chtít utratit peníze za nějakou kravinu, zkuste se
zamyslet, jestli to opravdu potřebujete. Možná potom budete bohatější a
pojedete třeba na hezkou konzumní dovolenou do nějaké chudé asijské země, ze
které pochází vaše oblečení.